Vánoce

Pátek, 01 Prosinec 2006 01:00

(P. Pavel Michal Pauli ocd)

Je kam jít

 Je kam jít... 
Obloha blankytně průsvitná, vysoká... 
prostříbřela a zšedla. 
Stromy se ve špičkách jemně chvějí:
"Ještě chvíli, docela malou chvíli..."

Ptáci se uložili ke spánku 
a vítr se snáší dolů z hvězd,
potichoučku - s popraškem z Mléčné dráhy, 
ta hloubka hvězd!
"Jen trošíčku. Jen velmi malou chvíli..."

Krajina zrůžovělá měkce potemněla. 
A modř a sníh a ticho; 
jen občas kdesi štěkne pes... 
A mráz! 
Krade se blíž a blíž a polehoučku 
tam k dýmajícím chalupám, postává u oken... 
A zevnitř, se žluté světlo září. 
Je kam jít. Zaklepej. Už je čas...

Stromek uvnitř

 Stromek uvnitř. Nejsme sami, tak jako každý rok. 
Pichlavý, voňavý. Nehodí se sem? Je pravda jiný. 
Ale bez něj...? Byly by Vánoce?

Jsou v kuchyni? Tam, kde to tolik voní? 
Jsou v koupelně? Kde to tak zvláštně šplouchá? 
Jsou u telky? Tam, kde to "tolik žije"?

Tam pod stromkem, kde až se setmí, 
se v kruhu spolu hladoví 
tou touhou v srdci zavrtanou
tak tajemnou a posvátnou 
dotkneme aspoň špičkou prstu ... tajemství.

Vánoce patří dětem

 Vánoce přece patří dětem. Jim ano, ale nám už ne! 
Tak žasnout umí jenom děti. 
Nevinný pohled nezadaný. 
A čekání? 
Hmm ...
na zázrak? 
Je radost najít klíč k té duši a umět kouzlit v tváři úsměv.

Jsou tedy Vánoce jen... o iluzi? 
O kouzlech mých i mojich drahých? 
Je láska jenom trik a kouzlo? 
Je bez zázraků možné žít?

Vítr se snáší dolů z hvězd

 Vítr se snáší dolů z hvězd.
...a nádobí už dořinčelo. 
I výskání se vytratilo 
a do půlnoci ještě zbývá... chvilinka.
Ta zvláštní noc jakoby těhotná tím napětím. 
Čekáme ještě na něco?

Vítr se tiše snesl z hvězd z věčného nebemíra 
a tiše šeptá tuto větu vět:
"To Věčný Otec pronesl jen jedno samotinké slovo. 
To slovo bylo jeho Syn."
Jen syn a tma a ticho.

Stará koleda

 Narodil se Kristus Pán, veselme se. 

Nám, nám narodil se...
Ta středověká koleda nám uvnitř v srdci tančit touží;
zakletá v dřevě, 
v hloubce věků, 
i medu žlutém, 
tónech houslí...
Je zvoucí, pravá, nepoznaná...

My z klícky zlaté, mihotavé, 
stokrát dokola omílané, 
se plnou parou na povrchu - necháme kolíbat. 
A naše váhavost se krade dál a dál a polehoučku...
Nám, nám narodil se.

A přece

 Krajina srdce měkce potemněla. 
A modř a sníh a ticho; 
jen občas kdesi štěkne pes...
Nejsme sami.

Vánoce máme v hloubi srdce.
I naše dětství. 
Čekáme stále na zázrak.

A Věčný Otec k nám v tichu slovo pronáší:
"Vám, vám narodil se. Ježíš"

Je kam jít. Zaklepej. Už je čas...