Tvůj život není o tobě, ty jsi o životě

Pondělí, 29 Květen 2006 01:00

Petr Glogar ocd, zkrácený zápis přednášky

Jsi malá část mnohem většího tajemství, které je všude a děje se stále. Tvůj úkol je poslouchat a uctívat, ne kalkulovat a organizovat svůj malý život. Je to strhující zkušenost. Mohli bychom tuto důležité sdělení našeho života nazvat ztráta sebestřednosti. Je to kopernikovská revoluce v našem životě. 

Mladý člověk v prvních létech zaměstnání se přirozeně snaží být nejlepší, získávat respekt ostatních, přinášet dost peněz. To je jistě dobrá snaha a úsilí, ale nemůže být bezmezná. Existuje jistá hranice, která nás upozorňuje na to, že svět a tvůj život není o tobě, a moc a peníze nejsou cílem. Bohužel, kolem sebe nacházíme mnoho mužů a to nejen středního, ale i pozdního věku, kteří stále míří výš, za větším úspěchem, za větším vlivem, za prestiží, více penězi. A tito muži, nám často nastavují parametry úspěšnosti a spokojenosti života. Říkají nám a mnohdy i křičí svými postoji a prohlášeními, že já jsem střed světa. Soutěží a předhánějí se v tom mít stále víc "plyšáků", než ti druzí. Konec konců i my se mnohdy předháníme ve všem možném, od toho, kdo zná lepší vtip, přes to, kdo má vetší barák, pádnější argumenty, až po nablejskanější motorku... taková životní knoflíková válka.
Tato zpráva nám říká, že jsme součástí velkého celku a to nás učí pokoře, to znamená pravdě. Nemusíš se ani ponižovat a kroutit, ale nemusíš se ani vytahovat. Můžeš stát zpříma. To je pokora. A ta nás učí vnímavosti a uznání, že jsme součástí mnohem většího světa, než je ten svět, ve které děláme vše pro to, abychom byli jeho středem.
Je to zpráva o naší zranitelnosti a zároveň otevřenosti vůči světu...
Stojí za to si dobře pročíst příběh Bernieho O´Shea. Byl to vřelý, citově založený mladý muž plný lásky, který se dovedl těšit z důvěrných mezilidských vztahů. Vstoupil v sedmnácti letech do trapistického kláštera. Muž, který úžasným způsobem prožil to, co mu život nabídl... "Nikdy jsem se nesetkal s nikým, z koho by vystupovala větší záře než z tohoto člověka. Nikdo nemiloval život opravdověji a nepřitakával jeho dobrotě tak bezvýhradně. Přesto se na Boží pozvání během jedné sekundy všeho vzdal. V tom tkví pravá odpoutanost - přijmout vše, co po nás Bůh žádá, a v jediném okamžiku opustit vše, co Bůh chce, abychom opustili."
Skutečně velcí muži nemusejí vymýšlet svoji identitu. Nemusejí ji skládat ze svých úspěchů, stačí jen jedno: objevit, odkrýt a užívat si identitu, kterou už mají. Nemusejí nic předstírat, na nikoho si hrát, nevykřikovat fráze jiných. Jde o to přijmout, že jsem Petr a že to je vše co ode mne Bůh očekává. Přijmout, že jsme jenom sami sebou. To je nejodvážnější krok, který můžeme udělat. Můžeme to nazvat "pokušení konkrétnosti" - "toto", "zde", "teď", "já". - To je místem kde Bůh jedná. Tvoje identita je zapsána, Bůh se z ní těší, je to originální, jedinečné, neopakovatelné. Jde o to nechat se nalézt, být nalezen. 
Být článkem řetězu - nejsme celý řetěz. S tím souvisí tato pravda, že jsme zraněni, můžeme říct společně zraněni. Ale zároveň pozváni účastnit se většího života. Nemusíme si hníst jen tu svou kuličku, jsme součástí velkého příběhu, do kterého nás Otec zve. On je náš život, a až se ukáže Kristus, vy se s ním ukážete ve slávě. Nežiji již já, žije ve mně Kristus. (list Galaťanům)

 

Postavme si nyní kolem sebe jednotlivé členy naší rodiny, partnera, naše blízké. Rozestavme si je v tomto prostoru, ve kterém se nyní nacházíme. Nejprve si tady postavme naše rodiče a prarodiče..., poté svého partnera a s ním jeho rod. Stojíte nyní spolu, přinášející každý své rodové obdarování, bohatství, nedostatky, deficity... Postavte si nyní kolem sebe vaše děti, tak jak přicházely na svět, do vaší rodiny. Tok řeky plyne skrze vaše předky, přes vás k vašim dětem. Jsi součástí velkého příběhu... A nyní se s úctou obrať k jednotlivým postavám tvého příběhu a vyjádři jim úctu. Nyní tam můžeš stát s pokorou. Tvůj život není o tobě, ty jsi o životě. Nejsi a nemusíš soutěžit o to být středem. Tvé místo je jinde.