Do oltáře byly vloženy relikvie manželů Martinových

Během slavnostního svěcení vložil kardinál D. Duka do schrány v novém oltáři malý relikviář s ostatky manželů Martinových, rodičů svaté Terezie z Lisieux. 

 

Poprvé se potkali na místním mostě a tři měsíce na to se vzali. Když Zelie Martinová na toto setkání vzpomíná, píše, že od první chvíle věděla, že je to ten pravý... Pan Martin byl vystudovaný hodinář a pracoval ve svém vlastním hodinářství, paní Martinová velmi úspěšně podnikala ve výrobě proslulých alenconských krajek. Narodilo se jim devět dětí, z nichž čtyři zemřeli v útlém věku, jak bylo v té době časté. "S Ludvíkem máme nádherný život. Můj manžel je opravdu svatý a přála bych takového, jako je on, každé ženě," píše Zelie v jednom ze svých dopisů. Po smrti manželky se Ludvík přestěhoval se svými pěti dcerami do nedalekého Lisieux, kde čtyři z nich postupně vstoupily do kláštera bosých karmelitek. Manželé Martinovi byli blahořečeni v roce 2008 v Lisieux.

 

Zvyk ukládat do oltáře ostatky svatých pochází z pradávné tradice stavět oltáře a kostely nad hroby mučedníků, aby tak byli i po své smrti přítomni a vzpomínáni ve společenství církve, která se schází ke slavení eucharistie. Později se začaly ostatky mučedníků a světců z hrobů vyzdvihovat a ukládat v relikviářích pod oltáře nebo do nich. Až do konce prvního tisíciletí bylo samotné přenesení ostatků chápáno jako akt svatořečení.