Spiritualita tereziánského Karmelu - Závěr

Pondělí, 16 Listopad 2020 09:19

Fakt, že se modlitba stává mlčením v Pánu, je vlastně „jen“ přirozeným vyústěním všeho toho, co bylo o duchovním životě výše nastíněno. Nejprve jsme byli karmelitánskými světci ujištěni, že ačkoli problémy a nedokonalosti v našem životě nechybí, je vše v nejlepším pořádku. Bůh v Kristu vyslovil definitivní „ano“. Přestože jsme hříšníci, jsme vzkříšeni s Kristem. Co by k tomu mohla duše dodávat a o čem by měla spekulovat? Dále byla řeč o naší nicotě a o vnitřní svobodě spočívající v čiré odevzdanosti. Co by měl takto odevzdaný člověk Bohu povídat nebo jaké úvahy by měl spřádat? Co zbude jiného než mlčení?
Mlčení, tak jak jsme o něm u našich světců četli, jistě nelze zúžit na konkrétní „duchovní praktiku“, jež by byla neodkladnou „všeobecnou povinností“ správných modlitebníků. Vždyť každý má svůj způsob a svou životní cestu (viz PL 3; 1H 2,8–12). Přesto však svědectví o mlčení oslovuje všechny Kristovy přátele. Říká nám, že ohledně evangelní výzvy „hledejte, a naleznete“ se nemáme limitovat jen na její první část. Připusťme, že kdo hledá, „nalézá“ (Mt 7,7–8). Podstatou mlčení je akceptované „nalezení“, pokoj, spočinutí, prosté bytí v tom, který jest (srov. Ex 3,14) a který je všudypřítomný (Žalm 139).
Terezie z Avily používá pro vyústění svého hledání termín „sedmá komnata“. A křesťané mívají někdy dojem, že něco tak vysokého a nedostižného se jich v žádném případě netýká. Čteme-li však pozorně Tereziiny příslušné texty (Sedmé komnaty Vnitřního hradu a poslední Relaci z května 1581), vidíme namísto „nadpřirozených fenoménů“ (mystické extáze apod. už spíše mizí: 7H 3,12) cosi velmi prostého: hluboký pokoj slučitelný s mnoha nepokoji, žádné duchovní ambice, čirou oddanost Bohu. Jedná se o základní aspekty duchovní i lidské zralosti, k nimž všichni dospíváme, byť různými způsoby, v různých etapách a v různé míře. V podstatě tu tedy nejde o nic, co by snad bylo veskrze nedostupné a exkluzivní.
Mlčení znamená, že „smysl života“ nemusíme budovat, vypátrávat, zkoumat, honit se za ním ani se o něj strachovat. Je prostě zde. Není někde jinde ani daleko v budoucnosti. Nejsme přece od Boha nijak a ničím odděleni, vždyť Kristus už vstal z mrtvých. Oním „smyslem“ a plností je Bůh, který jest, a to zde a nyní. Pokud tedy Pán už rozptyluje naše mrákoty, pokud nás probouzí z našich negativních klamů, pokud již „procitáme“ (srov. PL 4,1–10; DPB 14-15,23–24), pak jednoduše buďme: zde a nyní. Buďme, kým z milosti Boží jsme; buďme s Bohem a v Bohu tam, kde jsme; čiňme, co činíme; vnímejme, co vnímáme… K čemu komentáře, vysvětlování, pochybování či hodnocení? „Bůh všechno ve všem“ (1Kor 15,28; srov. J 6,47). „Co tedy žádáš a hledáš, duše má?“ (VSL 26).

Seznam zkratek

Terezie z Avily:

CV – Cesta dokonalosti (rukopis z Valladolidu)

H – Vnitřní hrad

R – Relace

ZK – Zakládání

ŽT – Kniha života (autobiografie)

Jan od Kříže

DPB – Duchovní píseň (verze B)

PL – Živý plamen lásky

TN – Temná noc

V – Výstup na horu Karmel

VSL – Výroky o světle a lásce

Vavřinec od Vzkříšení

PBP – Praxe Boží přítomnosti

Terezie z Lisieux

DT – Dopisy

RA, RB, RC – rukopisy A, B, C (Příběh jedné duše)

P – básně

ŽS – Žlutý sešit

Alžběta od Trojice

NvV – Nebe ve víře

PÚ – Poslední ústraní

VNP – Velikost našeho povolání